Nikolka se nám narodila jak jsme očekávali. Před narozením jsme věděli, že má nemocné bříško (žaludek) a srdíčko. Po narození v Plzni nám oznámili, že má Downův syndrom - mozaikovou formu. Srdeční vadu naštěstí operovat nemuseli a žaludek se sám upravil. Po dvou měsících nás pustili domů, ale než nás propustili, tak nám nabídli, že můžeme Nikolu umístit v kojeneckém ústavu. Ani na minutu jsme neváhali a NIKOLKU jsme si odvezli domů.

Byla moc hodné miminko a to jí zůstalo dodnes. V sedmi měsících už seděla a v deseti lezla a když jí bylo dvacet měsíců, tak chodila. Chození bylo tedy veliký oříšek, ale zvládli jsme to. :-) Do školky nastoupila ve čtyřech letech bez asistenta a chodila tam další čtyři roky.

Když jí bylo sedm let, tak se jí na její narozeniny narodila sestra Markétka. Od té doby Nikolka začala být velkou sestrou, která chtěla Maky vše učit. Markétka je takový Nikolin motor (chce toho hodně umět, jako její sestra). Nikola je moc živé dítko. A to je moc dobře, protože chce vše vyzkoušet. S Markét jsou jako dvojčata a jedna na druhou nedá dopustit. Markétka ji brání a hodně jí pomáhá (třeba s učením, co si vzít na sebe, apod.).

Do první třídy šla Nikolka v osmi a půl letech, měla dva odklady - jeden normální a druhý ze zdravotních důvodů. Nastoupila do běžné základní školy bez asistenta. Do čtvrté třídy měla vyučování dle běžných osnov jako zdravé dítko, bez asistenta a bez jakýchkoliv úlev. Zvládla to pokaždé s vyznamenáním. Od páté třídy už asistenta dostala a také učební plán pro zvláštní školy, a tak to bylo až do deváté třídy. :-) Umí dobře počítat (sčítaní, odčítaní, násobilka atd.), umí číst (ač moc nechce číst před cizími lidmi), psát, sama ovládá PC, mobil. Zná všechny naše sousední země, název státu a jeho hlavní město, včetně délky hranic. Ráda cestuje a tak je jejím velikým koníčkem vzdělávat se o různých zemích a jejich tradicích. Nejraději má Itálii a proto i naše dovolené směřují převážně sem. Je schopna vyřídit třeba menší nákup. Je plně samostatný člen naší velké rodiny. Má své zájmy a koníčky. Ráda maluje obrázky a hraje různé hry. Chodíme společně bruslit, lyžujeme, jezdíme na kole a ze všeho nejraději je v bazénu. Je to naše sluníčko. Doma se snaží pomáhat. :-) Samozřejmě jsou také věci, co nedělá ráda, ale kdo z nás jo. Jsou také věci, které nás trápí jako například zdravotní stav.

Nikolka je moc cílevědomá a já jsem moc ráda, že to tak je! Jsou věci, které nedokáže a zkouší je třeba stokrát, aspoň aby se v nich trochu zlepšila. Nikolka má i malého brášku a s ním si moc ráda hraje.

Jsme moc rádi, že jsme mohli napsat něco o naší Nikolce. Je to náš veliký smíšek a sluníčko. Budeme se těšit až sem budeme moct zase něco připsat.

Ivana a Nikolka, listopad 2014