V povědomí široké veřejnosti je logopedie stále ještě často chápána jako obor zaměřený na nápravu výslovnosti u dětí předškolního věku. Logoped se však ve své praxi setkává s osobami všech věkových kategorií, od novorozenců po seniory. Také náplň jeho práce je mnohem širší než jen výše zmiňované poruchy artikulace. Jelikož komunikace je jednou z nejsilnějších potřeb člověka a její dostatečná schopnost hraje významnou roli v rozvoji osobnosti, vzdělávání, zařazení do společnosti a samostatném životě každého z nás, snaží se logoped o její komplexní rozvoj. Pozornost proto vždy věnuje také porozumění, tvorbě hlasu, vývoji řeči, vyjadřování, plynulosti a gramatické rovině.
Děti s Downovým syndromem mívají pro zvládnutí verbální řeči obvykle dobré předpoklady, nicméně dosažení jejího použití jako primárního komunikačního prostředku je pro ně dlouhodobý a namáhavý proces. Vývoj řeči u nich probíhá ve stejných etapách jako u dětí intaktních, avšak začíná později a postupuje pomalejším tempem. Důvodem může být stupeň mentálního postižení, fyziognomické odlišnosti v orofaciální oblasti, problémy s dýcháním, oslabení motoriky, krátkodobé paměti a sluchového vnímání či přidružená onemocnění. Logopedická péče by proto vždy měla být přizpůsobena jejich individuálním zvláštnostem a potřebám. Důležité je její včasné zahájení a všestranné zaměření nejen na rozvoj řeči, ale na všechny související oblasti a složky komunikačního procesu.
Lektoři
Pro DownSyndrom CZ: Mgr. Iveta Hronková a Mgr. Lenka Němečková.