Naše společnost je zatím stále na cestě k tomu, abychom ji mohli považovat a označovat za inkluzivní. Tedy takovou, která přijímá, respektuje a vytváří podmínky a příležitosti pro všechny osoby bez ohledu na to s jakým znevýhodněním do ní vstupují (zdravotní postižení, chronické onemocnění, sociální znevýhodnění, kulturní odlišnosti, odlišný mateřský jazyk apod.).
Systém i aktuální legislativa jsou inkluzi v širším slova smyslu (tj. celospolečenském) i užším slova smyslu (tj. školském – tzv. společné vzdělávání) konečně nakloněny, opravdové změny ale stojí především ve smýšlení a postojích jednotlivců a celospolečenském přijetí. Jednoduše řečeno na lidech. Ve školním prostředí tedy především na konkrétních učitelích a ředitelích škol a školek, ale také na rodičích spolužáků, kteří dokážou snahy o inkluzi svými postoji zmařit. Protože ani sebelepší právní úprava nezajistí, že bude dítě v konkrétní škole komunitou i pedagogickým sborem přijato a podporováno a bohužel se v praxi stále dost často stává, že rodič raději kvůli v zájmu dítěte raději od inkluze ustoupí a volí jiné cesty.
Přesto je třeba říci, že právě děti s DS, mohou v inkluzivním vzdělávání nejen dobře fungovat, ale velmi z něho profitovat pro celý svůj další život. Zároveň ale také mohou výrazně obohacovat své spolužáky. Protože inkluze je přínosná pro všechny děti nejen pro děti jakkoliv znevýhodněné. Učí je spolupráci, toleranci, solidaritě, participaci, ochotě pomáhat slabším i schopnosti hledat a oceňovat silné stránky každého z nás. Naše společnost byla, je a bude různorodá, a právě inkluze je přirozenou cestou k větší společenské soudržnosti. V dlouhodobém kontextu se vyplatí i z ekonomického hlediska.
Jak jít inkluzi naproti?
Co můžeme jako rodiče udělat pro to, aby inkluze našeho dítěte dobře fungovala?
Naší rolí jako rodičů je usilovat o to, aby se naše dítě chovalo slušně a respektovalo základní pravidla chování, naplňovalo svůj potenciál a bylo maximálně samostatné a nezávislé na péči jiné osoby.
Slušné chování
Je pochopitelné, že pokud se naše dítě chová nevhodným, obtěžujícím, problémovým způsobem a nerespektuje základní normy společenského chování, je pro společnost i školy obtížnější ho přijímat i vzdělávat.
Rozvoj potenciálu
Předškolní věk je zároveň obdobím, kdy se formuje a rozvíjí osobnost a potenciál dítěte pro další vzdělávání. Je proto vhodné toto období ideálně ve spolupráci s odborníky nebo po konzultacích se zkušenějšími rodiči starších dětí využít k maximálním psychomotorickému, kognitivnímu, emocionálnímu i sociálnímu rozvoji našeho dítěte.
Samostatnost
Již od velmi raného věku můžeme také dítě vést k samostatnosti a schopnosti sebeobsluhy. Čím samostatnější dítě je, tím méně práce s ním máme my, škola i jeho budoucí síť podpory. Především v jeho, ale i ve našem zájmu je výhodné, dítě vést k maximální možné samostatnosti, učit ho přiměřeně jeho možnostem základním samoobslužným dovednostem, které zvládají vrstevníci. S vědomím toho, že to bude déle trvat, výsledky přijdou později, bude to pro dítě veliká práce a pro vás veliká lekce trpělivosti všem.
Věřte mu!
Dokáže toho více, než si umíme představit! Všichni máme tendenci naše děti s DS podceňovat. Diagnóza, mentální postižní, dlouhodobé zkušenosti, ale i předsudky, škatulky, pohodlnost… Když dětem věříme, milujeme je, pomáháme jim, vnímáme je jako plnohodnotné parťáky s potenciálem růstu, průběžně, aktivně a přiměřeně s nimi pracujeme, zapojujeme je do všech aktivit jako jejich sourozence nebo vrstevníky… Nestačíme se kolikrát divit, co všechno dokáží! A nestačí se divit ani jejich okolí. A to je pak náš příspěvek k inkluzivní společnosti, k umenšení obav z hendikepů a odlišností. Naše dobře vedené děti si sami dělají nelepší reklamu. Sobě i celé komunitě!
Nezapomínejme na práva dítěte
Naše děti mají stejná práva jako kdokoliv jiný. Diskriminace z důvodu zdravotního znevýhodnění je protiprávní. Inkluzivní přístup ve všech oblastech života i ve vzdělávání není jen mezinárodním právním závazkem vyplývajícím z řady deklarací a mezinárodních úmluv, k nimž ČR přistoupila již před mnoha lety. Je to především způsob, jak doručit dětem jejich přirozená práva na rovném a spravedlivém základě.
Pojmy
Inkluze v širším slova smyslu
Inkluze (z latinského inclusio) znamená zahrnutí nebo přijetí do nějakého celku. V širším slova smyslu inkluze pokrývá všechny aspekty života od vzdělávání a zaměstnání přes volnočasové aktivity po základní životní jistoty. Inkluze vychází z toho, že všichni jsme součástí jedné společnosti a odlišnosti jsou přirozené a obohacující.
Inkluze / inkluzivní vzdělávání / společné vzdělávání
Proces, jehož cílem je podporovat rovné šance dětí na vzdělávání a nastavit takový systém podpor, který umožňuje všem dětem bez rozdílu vzdělávat se společně a plnit povinnou školní docházku ve školách hlavního vzdělávacího proudu. Cílem inkluze je zajistit optimální podmínky pro sociální a kognitivní rozvoj všech dětí a podpořit vzdělávací potenciál a úspěšnost každého žáka.
Inkluze vs. integrace
Integrace je začlenění znevýhodněných osob do majoritní společnosti s předpokladem, že se přizpůsobí většině. Kdo se přizpůsobit nedokáže, nemůže být integrován. Inkluze znamená přijetí všech osob do společnosti s respektem k jejich odlišnostem a vytvoření optimálních podmínek na základě individuálních potřeb každého jedince tak, aby ve společnosti / škole mohli všichni společně podle svých možností fungovat.
Tzv. Inkluzivní reforma
Novela školského zákona č. 82/2015 (tzv. inkluzivní) učinná od 1. září 2016 nezavedla inkluzi v českých školách. Přinesla však několik zásadních změn v přístupu k podpoře dětí se speciálními vzdělávacími potřebami a garanci financování v potřebné výši ze strany státu. Každý žák se speciálními vzdělávacími potřebami má právní nárok na individualizovanou podporu ve vzdělávání. Podpůrná opatření 1. stupně poskytuje škola na základě vlastního vyhodnocení vzdělávacích potřeb žáka. O poskytování podpůrných opatření 2. – 5. stupně pak rozhoduje školské poradenské zařízení tzv. „Doporučením ke vzdělávání žáka se SVP“. Jedná se o pravomocné rozhodnutí orgánu veřejné moci, proti kterému je možné se odvolat v revizním řízení. Škola má povinnost takto přiznaná podpůrná opatření poskytovat. A stát garantuje jednotné financování přiznané podpory v potřebné výši z veřejného rozpočtu.
Legislativa
Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením, 2006 (Sdělení č. 10/2010 Sb. m. s.)
Úmluva stojí na principu rovnoprávnosti, zaručuje osobám se zdravotním postižením plné uplatnění všech lidských práv a podporuje jejich aktivní zapojení do života společnosti včetně inkluzivního systému vzdělávání na všech úrovních. Ve vztahu ke vzdělávání Úmluva zakotvuje právo osob se zdravotním postižením na vzdělání bez diskriminace a na základě rovných příležitostí a související povinnost smluvních států zajistit, aby lidé nebyli z důvodu svého postižení vyloučeni ze všeobecné vzdělávací soustavy a měli na rovnoprávném základě s ostatními přístup k inkluzivnímu, kvalitnímu a bezplatnému základnímu vzdělávání a střednímu vzdělávání v místě, kde žijí. Úmluva také zakotvuje jejich právo na přiměřenou úpravu podle jejich individuálních potřeb a nezbytnou individualizovanou podporu umožňující jejich účinné vzdělávání.
Školský zákon (Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání)
Upravuje vzdělávání ve školách a školských zařízeních a stanovuje podmínky, za nichž se vzdělávání a výchova uskutečňuje. Zakotvuje rovný přístup ke vzdělávání bez diskriminace, individuální přístup a zohledňování vzdělávacích potřeb každého dítěte, žáka a studenta, pravidlo spádové školy (právo na přijetí ve škole, kde má dítě trvalé bydliště) a pravidlo, že o výběru školy rozhodují vždy rodiče nebo jiní zákonní zástupci dítěte. Zákon také stanoví, že dítě má právní nárok na zajištění adekvátní podpory vyplývající z jeho individuálních vzdělávacích potřeb a že vzdělávání se přednostně uskutečňuje v hlavním vzdělávacím proudu.
Vyhláška SVP (Vyhláška č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných)
Upravuje pravidla vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami, vzdělávání žáků uvedených v § 16 odst. 9 školského zákona a vzdělávání žáků nadaných. Obsahuje zvláštní ustanovení o některých podpůrných opatřeních, upravuje postup při jejich poskytování a dále organizaci vzdělávání žáků s poskytnutými podpůrnými opatřeními.
Antidiskriminační zákon (Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací)
Upravuje rovné zacházení a zákaz diskriminace ve věcech přístupu ke vzdělání a jeho poskytování, včetně odborné přípravy a dále zákaz nepřímé diskriminace z důvodu zdravotního postižení.