Bc. Lucie Vilímcová - ergoterapie

1. Pár slov o mně

Vyrůstala jsem mezi kopci v Beskydech. Má babička pracovala jako zdravotnice na Mazáku - léčebna pro mentálně postižené v Ostravici, založena v 60.letech - a jako malá holka jsem zde trávila mnoho prázdninových dnů. Byly to moc hezké prázdniny, jezdili jsme na výlety, babička vymýšlela různé tvořící aktivity pro děti, které zde byly a já si s nimi hrála a vůbec mne nepřišlo, že jsou jiné. 

Tehdy na Mazáku se ve mně zaselo semínko, které pomalu vyklíčilo a rostlo v krásnou květinu, o kterou se stále starám, kterou stále zalévám, kypřím, hnojím a také vytrhávám plevel, aby ji neudusil. Květina, která mne vyrostla, se jmenuje Ergoterapie, pečující, humanistická terapie, která podporuje děti, aby byly šťastné a spokojené. 

Kniha Malý princ od Antoina de Saint-Exupéryho zachycuje hluboké myšlenky, které mluví o odpovědnosti, přátelství a lásce. Jedny z citátů mám velmi často na paměti a zní:" Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal" a "Je třeba žádat od každého jen to, co může dát."

2. Co mě spolehlivě rozesměje?

Dětský smích má zvláštní moc - strhne Tě do přítomnosti. Najednou se směješ taky, a všechno složité je pryč.

3. Co mě naopak spolehlivě vytočí?

Nejvíc mě vytáčí, když se lidé rozhodnou nevidět, co je zjevné.

4. Co mě nejvíce zaskočilo či překvapilo ve spojitosti s DS?

Píše se i se učí co vše člověk s DS neumí, nezvládá. Pro mě je velkým překvapením to, co vše člověk s DS umí a co vše zvládne.

5. Co nejdůležitějšího mě osoby s DS naučily?

Radovat se z maličkosti, být chvilku šibalem, být někdy i tvrdohlavá a stát si za svým, mít své rituály. Naučily mě být a dovolit si někdy jen tak být - čistě bezprostředně. A také být trpělivá a upřímná.

email: ergocesta@seznam.cz