Světový den DS 2026 - divadelní představení a vernisáž obrazů

V neděli 22. března 2026 proběhly v rámci oslav Světového dne Downova syndromu v pražském vršovickém divadle Adverte hned tři akce.

Program zahájilo divadelní představení jihočeského souboru EXTRAS s názvem „Když já nevím… nebo vím?“, ve kterém vystoupily tři herečky s Downovým syndromem - Zuzana Jarošová, Eliška Ivanová a Anežka Marušincová. Následovala vernisáž výstavy Zuzany Jarošové „Co mám ráda?“ a hudební vystoupení Elišky Ivanové společně s její paní učitelkou. Celé odpoledne zakončilo malé občerstvení a příjemné společné posezení.

Pohled na akci očima naší místopředsedkyně Terezy Kurillové

Byl jeden z prvních krásných jarních slunečných dnů – neděle, konečně volno. Tedy… volno. Měli jsme v plánu kulturu: divadlo a vernisáž. Upřímně, do města se nám vůbec nechtělo, ale akce vypadala zajímavě. Tak jsme si řekli, že přece jen vyrazíme.

Popohnal nás Dáňa, nadšený z toho, že se konečně může na nějakou veselou událost pořádně vyfiknout. Vytáhl oblek s kravatou a nemohl se dočkat, až budeme na místě. Hned u vstupu jsme potkali milou scénáristku Janu Jarošovou, jejíž práce je vždy kvalitní, a hned jsme cítili, že to bude stát za to.

V prostorách kavárny Strašnického divadla Adverte visely nádherné obrazy. Nemohli jsme se shodnout, který z nich se nám líbí nejvíc. Dali jsme si drink a natěšení jsme vyrazili na představení. To předčilo naše očekávání. Tři zkušené herečky – Zuzka, Eliška a Anežka – nás okamžitě vtáhly do děje. Představení bylo velmi vtipné a zároveň nás každého přimělo zamyslet se nad tím, co je v našem životě správné a zda bychom něco neměli změnit. Bylo to perfektně zahrané a trefné. To rozhodně nemohu říct o všech představeních, na kterých jsem letos byla – a to šlo o profesionální soubory. Díky, holky, jste skvělé.

Po krátké pauze jsme se přesunuli zpět do kavárny, kde Eliška usedla za klávesy a společně s paní učitelkou Janou nám zahrála několik skladeb. Bylo to opět nádherné. V hlavě se mi honily myšlenky – to je talent a obrovská píle. Kéž bych také uměla něco zahrát…

Zuzka pak představila své obrazy a povyprávěla o technikách i své cestě k malování. Bylo to velmi inspirativní. Později byl prostor na dotazy ke všem třem herečkám.

Děkuji za ukázku tolika talentů na jednom místě. Celou akci podtrhl fakt, že se sešlo mnoho známých a kamarádů z naší široké „rodiny“, kde se všichni snažíme udělat pro své děti maximum a pomoci jim na jejich životní cestě… u těchto tří dívek se to zjevně daří.