Mgr. Iveta Hronková

1. Pár slov o mně

Narodila jsem se a bydlím v Benešově u Prahy. Jsem vdaná a mám tři děti. Ani jedno z našich dětí nemá Downův syndrom.

Vystudovala jsem speciální pedagogiku na UK Praha. Mám státní zkoušky z logopedie, psychopedie a somatopedie. V současné době pracuji jako školní speciální pedagog a logoped v soukromé mateřské škole MiniSvět v Mrači. Vedu zde také předškolní přípravu budoucích prvňáčků. Během své pedagogické praxe jsem absolvovala několik kurzů Feuersteinovy metody instrumentálního obohacování.

S činností spolku Downsyndrom CZ jsem se seznámila v době, kdy jsem pracovala jako asistentka pedagoga u slečny s DS na Základní škole Dukelská v Benešově. Jezdila jsem s rodinou na akce spolku, absolvovala jsem zde několik seminářů. Měla jsem možnost poznat lektorky Laďku Pacltovou a Naďu Kafkovou a od nich jsem čerpala inspiraci.

V DownSyndrom CZ pracuji od roku 2015 jako lektor logopedie a FIE (rozvoj kognitivních funkcí podle profesora Feuersteina). Scházím se s dětmi a jejich rodiči každý pátek na Černém Mostě. Také se jako lektor pravidelně zúčastňuji zimních a letních pobytových akcí na Modřínu v Krkonoších.

2. Co mě spolehlivě rozesměje?

Vtipné poznámky mých dětí.

3. Co mě naopak spolehlivě vytočí?

Nejspolehlivěji umím vytočit sama sebe.

4. Co mě nejvíce zaskočilo či překvapilo ve spojitosti s DS?

Zaskočená jsem snad nikdy nebyla. Překvapivé a zároveň velmi potěšující pro mě bylo, když se moje rodina rozhodla vyrazit se mnou na můj první lektorský pobyt na Modřínu. Byla jsem jim tenkrát velmi vděčná za tuto podporu při mém kroku do neznáma. Že se z toho stane tradice a že každý člen naší rodiny vnese do pobytů něco ze svého umu, mě opravdu překvapilo a dělá mi to radost. A ještě jedno velké překvapení jsem na prvním pobytu zažila. S jakou vřelostí mě rodiče a děti přijali. Jejich velká důvěra v moje pedagogické schopnosti mi moc pomohla překonat vlastní nejistotu a strach.

5. Co nejdůležitějšího mě osoby s DS naučily?

Osoby s DS a jejich rodiny mi obohatili a obohacují život stále. Troufám si dokonce tvrdit, že je to proces dlouhodobý, nekončící. Učím se trpělivosti, dívám se na svět trochu jinýma očima, měním svoje pedagogické přístupy a dovednosti, učím se klást správné otázky. Aby nás práce a učení bavilo, nutí mě to sledovat nové trendy ve výuce, používat nové a nové pomůcky. Veškeré takto získané zkušenosti velmi dobře a často uplatňuji ve své soukromé praxi a ve školce, kde jsem zaměstnaná. A zde bych ještě chtěla zmínit i jméno Milušky Staré. Právě ona mi nabídla spolupráci s DownSyndrom CZ. Takže i jí patří velký dík za tohle moje životní obohacení.