Madlenka na Speciální olympiádě v Horní Malé Úpě

Náš příběh začal v srpnu před 11 lety, kdy se nám narodila Madlenka. Hned po porodu nám lékaři oznámili, že mají podezření na genetickou poruchu, která se za několik dní potvrdila. Naše dcera se narodila s dg. Downův syndrom. Začali jsme tušit, že náš život bude jiný, než jsme si plánovali, ale jak moc, to jsme si představit neuměli. Každopádně jsme se rozhodli, že se všemi silami pokusíme Madlenku připravit do života tak, jak nejlépe to jen bude možné a jak nejlépe to jen všichni zvládneme.


V dalším vyprávění se budu věnovat pouze našim sportovním aktivitám, nejenom proto, že sport by měl být nedílnou součástí života každého člověka, handicapované nevyjímaje, ale i proto, že na vyprávění o všem, čím jsme si doposud prošli a co jsme zažili, tady není místo.


S manželkou jsme sportovně aktivní lidé a také Madlenku vedeme ke sportu. V jejích čtyřech letech jsme začali jezdit na kole, lyžovat a plavat. Brzy na to začala Madlenka s tréninkem tenisu a o pár let později jsme ji přihlásili do jezdeckého oddílu. Dlouho jsme na většinu aktivit byli sami a usilovně jsme hledali oddíl, klub, kde by Madlenka mohla sportovat. Byli jsme bezradní, protože v celém západočeském kraji se nikdo sportování mentálně postižených dětí nevěnoval. Shodou okolností v září 2016 vznikl při Pedagogické fakultě v Plzni klub Spirála, který se přihlásil k myšlence zdravý atlet v rámci hnutí speciálních olympiád a my získali domovský klub pro Madlenky sportovní život. Spirále děkujeme za to, že nás přivedla do prostředí celosvětového sportovního hnutí Speciálních olympiád. Hnutí, jehož myšlenky a jeho podstata Madlence umožnily trénovat, soutěžit, závodit a porovnávat se se sebou rovnými na základě původní a nejčistější olympijské myšlenky: „není důležité zvítězit, ale zúčastnit se".


Nicméně, při naší účasti na 26. zimních hrách speciálních olympiád v Horní Malé Úpě nás velmi mile překvapilo, že vyhrát, mít radost z vítězství a být za to na sebe oprávněně hrdý se nosí i zde. A to je dobře. Protože chuť vítězit, překonávat překážky, klást si cíle, a nejenom ve sportu, posouvá hranice člověka stále dál a výš. To, čeho jsme byli svědky v Úpě, nás zcela ohromilo. Ještě před pár týdny jsme si nedokázali představit, že něco podobného může existovat. Neuměli jsme si představit, že bychom mohli být součástí něčeho podobného. Nedokázali jsme si představit nadšení organizátorů a sportovců. Ale hlavně jsme si ani ve snu neuměli představit atmosféru takového klání. Začalo to slavnostním zahájením se zapálením olympijského ohně. Což doufám navodilo u všech přítomných, stejně jako u nás, pocit přítomnosti a sounáležitosti na velkém sportovním svátku. Pravda, chyběl mi sportovní slib, že všichni budou zápolit podle pravidel fair play. Vzpomínám si, když jsem se jako závodník účastnil velkých závodů, vyvolával ve mně tento slib, přednesený některým ze závodníků, zvláštní pocit: „ Budu závodit čestně, poctivě a s úctou ke svým soupeřům." Největší dojem na nás udělala přátelská atmosféra mezi „soupeři". Na startu bylo cítit odhodlání zvítězit a získat medaili, ale ne proto, že svého soupeře pokořím, porazím, zničím, ale proto, že prostě dojedu do cíle a budu dneska rychlejší. Na startu byla sice napjatá, ale veselá a přátelská atmosféra, jakoby ani nešlo o medaile. Závodníci si navzájem dodávali odvahu, navzájem se podporoval a uklidňovali. Až mě samotného zaráží, co jsem to právě napsal. Tohle že je atmosféra na závodech? Znovu si pročítám řádky, které jsem napsal. Ale je to tak. Vždyť jsme tam s Madlenkou stáli. Viděli a slyšeli jsme, jak se k Madlence její soupeřky chovali, jak jí uklidňovali a jak jí dodávali odvahu, že to zvládne. A ona to i díky nim nakonec zvládla a ve velkém stylu. Ve své kategorii získala dvě bronzové medaile. V průběhu celého týdne pořadatelé mysleli i na doprovodné programy, kterých se závodníci postupně účastnili. S Madlenkou jsme se byli na měření kondice v rámci programu zdravý atlet, organizované studenty Brněnské fakulty sportovních studií. Studentům se podařilo vytvořit přátelskou atmosféru a i jinak ostýchavá a stydlivá Madlenka se nechala vybičovat k úžasným výkonům. Vyvrcholením celého týdne bylo vyhlášení výsledků. Ze svých prvních medailí byla Madlenka naprosto nadšena a my rodiče velmi pyšní. Už se všichni připravujeme a těšíme na další sportovní klání v rámci ČHSO.