obr4share

Inkluze

30. Červen 2017

Blog NÚV pro vzdělávání
123456

Inkluze

Down Syndrom

Příklady dobré praxe: Kateřina Hábová - matka dcery s Williamsovým syndromem

Naše dcera je ve škole opravdu šťastná


„Nikdy nebyla naše dcera tolik spokojená, jako je teď ve škole. Každé ráno vstává s úsměvem a těší se tam! O své škole všude vypráví a je tam opravdu šťastná," říká Kateřina Hábová, maminka sedmileté Kateřiny, která se narodila s nepříliš rozšířenou chromozomální odchylkou - Williamsovým syndromem. „Její touha po nových věcech a učení je naprosto úžasná a my se denně divíme tomu, co připravené prostředí a připravení pedagogové dokáží udělat," dodává paní Hábová, která pro svou dceru nakonec zvolila Montessori pedagogiku.  „Školu, do které bude dcera chodit, jsme začali řešit zhruba dva roky před jejím nástupem. Variant a škol jsme prošli celou řadu a nakonec zvolili Montessori Základní školu Donum Felix ve Slaném. Myslím si, že jsme opravdu vybrali tu nejlepší!" vypráví Kateřina Hábová, která se právě po několika letech rodičovské dovolené (kromě Kateřiny vychovává ještě šestiletou Františku a tříletého Vendelína) plánuje vrátit ke své původní profesi sociální pedagožky.

 

Jak přistupujete ve výchově ke své dceři se speciálními vzdělávacími potřebami?

Všechny tři děti vychováváme stejně. Nikdy jsme nepřistupovali k naší dceři s Williamsovým syndromem jinak. Každé z našich dětí je osobnost a my se snažíme maximálně podporovat jejich individuální zájmy.  Nikdy nás nenapadlo dělat rozdíly ve výchově našich dětí. Možná nám k tomu pomohlo i to, že diagnózu naší dcery jsme se dozvěděli až v jejích pěti letech.     

                      

Proč považujete společné vzdělávání za důležité a proč jste ho pro Kateřinu zvolili?

Společné vzdělávání všech dětí je podle nás naprosto normální a přirozená věc. Separace dětí s nějakou odlišností je podle nás to nejhorší, co může nastat. Naše Kačenka je velice citlivá a vnímavá a vždy nasává spoustu věcí z prostředí, ve kterém se pohybuje. Kolektiv, ve kterém je, tak jí dokáže hodně motivovat a „táhnout" ji.


Co podle Vás společné vzdělávání přináší Kateřininým spolužákům?

Myslíme si, a škola nás v tom ujišťuje, že naše dcera je ve škole přínosem i pro své spolužáky. Vidí, že všichni lidé nejsou stejní, učí se jí pomáhat a chápat její prožívání. Je to zkušenost, která se jim v budoucnu bude jistě hodit, protože celý život se budou setkávat s lidmi, kteří budou jiní, než oni sami a budou s nimi muset vyjít.


Jak Kačenku její spolužáci přijímají?

Nezaznamenali jsme naštěstí žádné negativní reakce ze stran spolužáků, ani jejich rodičů. Spolužáci spontánně Kačence pomáhají, pokud se vyskytne situace, kterou sama nezvládá.


Jaký je přístup ředitele školy a pedagogů?

S ředitelkou školy, pedagogy i asistentkou jsme jednali několik měsíců před nástupem do školy a myslíme si, že na Kačenku byli připraveni. Dokonce se i hromadně vydali za naší ergoterapeutkou do Prahy do fakultní nemocnice v Motole, která jim nabídla konzultaci a hlavně se s nimi podělila o své dlouholeté zkušenosti při vzdělávání dětí s Williamsovým syndromem.


Snažili jste se Kateřinu na společné vzdělávání nějak připravit?

Naše dcera nemá problémy s adaptací na nové prostředí a bez problému přijímá nové lidi. Hodně nám pomohlo s přípravou na školu to, že škola sama pořádala několik akcí před začátkem školního roku, kterých jsme se celá rodina účastnili a dcera tak v podstatě všechny své učitele i spolužáky před nástupem do školy znala.


Navštěvovala Kačenka také běžnou mateřskou školku?

Naše dcera navštěvovala klasickou školku v místě našeho bydliště. Byla jejich první dítě s postižením, které kdy přijali. V podstatě nás museli jako spádová školka přijmout. Na docházku do MŠ nevzpomíná ani jedna z našich dcer ráda. Myslím si, že i když se ve školce snažili dělat různá opatření a dokonce přijali na tři hodiny denně i asistentku, tak to bylo podle nás nevyhovující. Jelikož jsme nebyli spokojeni, změnili jsme školku i pro naší mladší dceru a naše nejmladší dítě do této školky už vůbec nenastoupilo. Díky tomu, že dceru vozíme do školy do Slaného, podařilo se nám tam najít Montessori školku Slaný, která úzce spolupracuje se školou, kam chodí Kačenka. Oběma našim mladším dětem se tam moc daří a pokroky, kterých za půl roku docházky dosáhly, jsou neuvěřitelné!


Jak to funguje v praxi u Vás ve škole?

Troufáme si tvrdit, že u Kačenky ve škole v současné době funguje vše bez problémů. Kačenka je zde v inkluzi ještě se dvěma spolužáky se speciálními vzdělávacími potřebami a všichni mají možnost navštěvovat školu od ranní družiny, přes vyučování až po celou odpolední družinu. Všichni pedagogové jsou ve škole vstřícní a ochotní řešit s námi cokoliv. Nic pro ně není problém! Dcera se za posledních půl roku ohromně posunula vpřed a všechny neustále překvapuje tím, co zvládá!


Moc se nám líbí také nový termín „DÍTĚ SE SPECIÁLNÍM PŘÍSTUPEM KE SVĚTU", který ve škole používají, pokud potřebují Kačenku anebo její dva spolužáky nějak „označit, nazvat, etiketovat", namísto částečně dehonestujících termínů jako je mentální retardace, smyslové postižení, znevýhodněné dítě, postižené dítě a podobně. Toto označení je nám opravdu sympatické a začínáme ho používat také! :-)

 

Další Příklady dobré praxe

Rozcestník Společné vzdělávání na stránkách MŠMT 

 

 

1996-2016, 20 let DownSyndrom CZ 1996-2016, 20 let DownSyndrom CZ