obr4share

Inkluze

15. Říjen 2013

Film Všichni spolu
12345

Inkluze

Down Syndrom

Jak prospívá dítě s Downovým syndromem v běžné škole?

Portál Britské listy dnes publikoval rozhovor s maminkou chlapce s Downovým syndromem, který je vzdělávám v běžné základní škole. Z jakého důvodu dali rodiče přednost běžné škole před školou speciální? Jak se chlapec začlenil mezi své spolužáky? Jak probíhá výuka a zvládá chlapec učivo? Doplácí ostatní spolužáci na jeho přítomnost ve třídě? A jaké jsou reakce ostatních rodičů?

O těchto a dalších tématech otevřeně hovoří v následujícím článku.


Britské listy

14. 1. 2016 / Bohumil Kartous

„Kdybychom jezdili do nejbližší speciální školy, která je 20 km vzdálená, trávili bychom mnoho času na cestách, místní děti by Martina neznaly a pravděpodobně by se mu z ostražitosti vyhýbaly nebo se mu posmívaly."Kateřina Polišenská, matka dítěte s Downovým  syndromem, svědčí o tom, co mnoho lidí v této společnosti stále nedokáže pochopit: že začleňování dětí se speciálními vzdělávacími potřebami do běžného vzdělávacího proudu jim dává to, co jim žádná speciální škola dát nemůže. A že také učí okolí o tom, jaká společnost skutečně je.

 

Máte tři děti, jedno z nich má Downův syndrom. Jak odlišný byl a je váš přístup k výchově a péči?

Výchova každého dítěte vás někam posune. Tedy pokud jste otevření a nebojíte se přijímat nové, nepoznané. Se synem jsme si víc utřepali žebříček hodnot, víc jsme se uvolnili, začali se víc smát. V naší zemi plné „tabulek" je místy těžké žít v souladu s přírodou, tak nějak přirozeně. Marťa nás tomu učí. Od malička byl dříč. Zatím co obě cácorky v deseti měsících chodily a vynechaly polovinu předepsaných mezistupňů vývoje, Martínek od narození makal. To, co holky měly „zadarmo", k tomu se dopracovával po týdnech a měsících neúnavné práce. Dovednosti, které si zautomatizoval, však nyní, i po létech, dělá poctivě a bez řečí. Odlišnost? S každým děťátkem se člověk učí. Dítě s Downovým syndromem je zrcadlem, nedá se ošidit přetvářkou, vidí vám pod kůži, je nutná důslednost z vaší i jeho strany. Díky Marťově odlišnosti jsme se dozvěděli spoustu zajímavých věcí, o kterých jsme dříve neměli ani tušení, mnoho výchovných triků, které nám usnadňují komunikaci s našimi i cizími dětmi.

 

Máte dojem, že ostatní vaše děti na přítomnost svého sourozence nějak doplácejí? Jak byste popsala vzájemný vliv?

Doplácejí? To snad ne... Určitá rivalita je vždy i mezi zdravými sourozenci. V našem případě hlavně mezi zdravými sourozenci. Myslím si, že holky velmi brzy pochopily, že Martin je určitý „volňásek" do mnohých netypických situací. Když se Martin narodil, starší sestra se díky němu naučila plavat (nemohla být přece horší než mladší brácha), díky hipoterapii si našla cestu ke koním, teď je z ní velká „koňařka". Často se míhám ve škole a jsem tady nejen pro Martina, ale také pro holky. Když se holkám něco nebo někam nechce, zatváří se obětavě a řeknou, že kvůli Marťovi tam nepůjdeme, že to pro něj bude lepší... A vzájemný vliv? Nejmladší dcera je Marťův velký vzor a ideál, nejlepší učitelka z nás všech, dává mu tisíce hodin lásky, trpělivosti a formou bezprostřední hry nekonečné moře učení všeho možného i nemožného. Je to nádherná harmonie. Odměnou pro holky je Marťovo srdce na dlani, vítá holky vždy s nadšením a vřelostí, nikdy se nestává, že by s nimi nechtěl být, což může být někdy přítěží, ale jindy, když vás něco trápí nebo štve, je srdečné obětí k nezaplacení.

 

Od mateřské školy jste se snažila, aby váš syn navštěvoval běžnou školu s tzv. normálními dětmi? Proč? Zdá se, že většina lidí v ČR se domnívá, že tento přístup není v pořádku?

Martin od narození vyrůstal v přirozeném prostředí zdravých sourozenců, bratranců, kamarádů, sousedů. Jelikož nám zůstaly toulavé boty z mládí, od Marťova raného věku jsme se toulali s kamarády, kteří mají také dost dětí. Navíc jsem od jeho 2 let pracovala v místním Mateřském centru, vedla jsem s malinkým Marťou všechny kroužky, tančili jsme, zpívali, povídali, cvičili. Vím, že mnoho lidí v naší zem i s tímto přístupem nesouhlasí a chápu, že je to pro ně těžké. My jsme vyrůstali v jiné době, s „netabulkovými" lidmi jsme se příliš nesetkali. Lidé snad z neznalosti neví, jak s tím naložit, obecně se bojí změn a z principu protestují. Jsou uzavřeni přijímat a dávat, ale věřím, že se to můžeme všichni naučit, pokud budeme chtít...

 

... celý článek ZDE

 

Zdroj: Inkluze.cz

 

 

1996-2016, 20 let DownSyndrom CZ 1996-2016, 20 let DownSyndrom CZ