obr4share

Inkluze

15. Říjen 2013

Film Všichni spolu
12345

Inkluze

Down Syndrom

Každé dítě má právo vzdělávat se podle svých potřeb

Ve čtvrtek 26. září 2013 se v prostorách Vyšší odborné školy Jabok uskutečnil seminář s rakouskou pedagožkou Ingrid Perl, jehož cílem bylo předání zkušeností a příkladů dobré praxe se vzděláváním dětí se znevýhodněním v běžné škole.

 

Ingrid Perl je energická žena, jež 20 let učila na prvním stupni běžné základní školy v Rakousku a svým nakažlivým zápalem dokáže nadchnout pro společné vzdělávání dětí i ty největší skeptiky. Její inspirací pro vyučování byla například Montessori pedagogika, Daltonská pedagogika a řada dalších inovativních forem výuky a tvrdí: „Neměli bychom se ptát, jestli se nám dané dítě do školy hodí, ale měli bychom jako učitelé zjišťovat, co můžeme udělat proto, aby mohlo dané dítě do naší školy chodit. To pro mě konkrétně znamená pojem inkluze."


Ingrid vyprávěla o tom, jak v roce 1986 poprvé přijala do své třídy žáka s autismem a jak tato zkušenost zásadně ovlivnila její další přístup k dětem. „Neměla jsem osnovy, nevěděla jsem, jak ho mám učit. Byla to však pro mě výzva a nikdy to nebyla nuda." Tímto chlapcem začalo období, kdy do školy v Grazu začali přicházet rodiče, kteří chtěli začlenit své děti s postižením. Ve třídě o standardním počtu 25 žáků se tak většinou nacházelo 5 - 6 dětí, které měly specifické vzdělávací potřeby. Jednalo se například o děti s Downovým syndromem, děti na vozíku, se zrakovým znevýhodněním nebo děti cizinců. „Ze své zkušenosti vím, že je důležité vnímat dítě jako individualitu, z jakého prostředí přichází - umět s tím pracovat a umět mu přizpůsobit výuku."


Druhou výraznou zkušeností byl pak Roland, chlapec s těžkým kombinovaným postižením, který navštěvoval běžnou třídu po 4 roky. Jednalo se o chlapce, který nemluvil, sám se nepohyboval, musel mít osobního asistenta, který ho krmil a obstaral základní hygienické potřeby. I když se zdá, že přítomnost takového žáka je v běžné třídě nemyslitelná, podle Ingrid přinesl Roland do třídy pozitivní náladu a celkový kladný postoj. „Před tím jsem jako učitelka stále hledala, co děti neumí. Díky Rolandovi jsem se zaměřila hlavně na pozitivní a silné stránky dětí, které jsme společně rozvíjely." O Rolandovi a jeho výuce se více dočtete v dříve publikovaném článku „Žiji s vámi - žijeme se tebou".

 

V rámci svého semináře nás seznámila s řadou příkladů, jak lze do výuky zapojit všechny děti. Může se jednat o formu projektů, kdy se žáci v týmech podílí na společném úkolu a každý v něm má nezastupitelnou roli. Učila podle týdenních plánů a důraz kladla na praktičnost, aby si žáci mohli vyzkoušet, jak teorie funguje, a to například formou pracovních stanic. Na každé takové pracovní stanici našel zadání i žák s těžkým postižením. Docházelo tak k přirozeným sociálním interakcím - žáci se učili a zároveň se učili navzájem. Využívala řadu jednoduchých pomůcek (které si často vytvářela sama), jež všem dětem pomáhaly porozumět psaní, čtení a počítání. Děti, které si například nemohly osvojit čtení a psaní byly zapojovány tak, že když se ostatní učili písmeno M, vyráběly předměty, které na dané písmeno začínaly. Součástí přednášky bylo i promítání videoukázek vyučovacích hodin, kde jsme mohli nahlédnout, jak vyučování se začleněnými dětmi probíhalo. „Překvapilo mě, jak ve videoukázkách nebylo vlastně poznat, které z dětí má nějaký hendikep", prozradila Petra, jedna z posluchaček.

 

Přístup Ingrid ke všem dětem vycházel z toho, že na ně kladla nároky, ale zároveň je stejnou mírou respektovala. Je přesvědčena, že děti se učí v průběhu vedení dialogu a učí se tím, že když se chtějí něco dozvědět, musí být aktivní.

 

Seminář byl určen pro učitele a pedagogické pracovníky z běžných škol a byl součástí kurzu pro koordinátory inkluze, který od letošního dubna pořádá o.s. Rytmus.

 

 

 

1996-2016, 20 let DownSyndrom CZ 1996-2016, 20 let DownSyndrom CZ